GRAZIE, MIA CARA :)

Jaroslava Kuklová da a.s.Generali Ceska pojistovna
Mi piacerebbe vantarmi di quanto siano bravi i miei colleghi. Se non fosse stato per loro, forse non sarei stato in grado di affrontare una delle prove peggiori della vita. Sono stati il mio sostegno nei momenti peggiori. Hanno saputo ascoltare e incoraggiare. E questo, in realtà, continua fino ad ora. La tempesta è passata, ma le conseguenze restano.

Quando ho iniziato nel 2011, non avevo idea di cosa mi sarebbe successo in altri due anni, ma in quel periodo ho semplicemente incontrato colleghi simpatici e ognuno di noi ha lavorato per raggiungere i propri obiettivi. Comunque, ora la storia: nel 2013 mi è successa una cosa che pensavo non sarebbe mai potuta succedere e purtroppo è successa. Sono sparita dal lavoro da un giorno all'altro e sono stata fuori portata per 14 giorni. Una notte, infatti, un mio amico è stato trasportato in elicottero in uno degli ospedali di Praga con un trauma cranico e un'emorragia cerebrale, dove ha letteralmente lottato per la sua vita nuda per le prime settimane. È stato uno shock e la persona era giù, eppure ho deciso di tornare al lavoro e di lavorare almeno in parte nella vita professionale. Non so nemmeno com'e' stato il mio primo giorno, quando sono arrivata, ma credo che mi abbiano lasciata in pace quando ho iniziato a parlare da sola. E per questo gli sono molto grata, niente spionaggio, niente pressioni, solo sostegno e incoraggiamento. Non lo dimenticherò mai. Alcuni hanno lasciato la societa', ma la maggior parte di loro e' ancora qui con me. Perche' non c'e' niente di meglio quando sei in difficolta' ad avere qualcuno con cui parlare, e loro continuano a sostenermi psicologicamente. Non mi sarei mai aspettata una cosa del genere al lavoro, ed e' per questo che sono molto contenta e voglio ringraziarli in questo modo. Tutte le società pensionistiche generali in Repubblica Ceca. GRAZIE MILLE:)

DÍKY PENZIJKO :)

Já bych se chtěla pochlubit, jak skvělé kolegy mám. Kdyby jich nebylo, možná bych ani nedokázala ustát tu jednu z nejhorších životních zkoušek. Byli mi oporou v nejhorších chvílích. Dokázali vyslechnout a povzbudit. A to vlastně trvá doteď.  Bouře se přehnala, ale důsledky zůstávají i nadále.

Když jsem nastoupila v roce 2011, tak jsem netušila, co mě ještě za dva roky potká, ale v tu dobu jsem prostě poznala fajn kolegy a každý jsme pracovali na svých cílech. Nicméně teď k příběhu, v roce 2013 se mi stala věc, o které jsem si myslela, že se mi nikdy nemůže stát a bohužel stalo se.  Z práce jsem zmizela ze dne na den a celých 14 dní jsem byla mimo dosah. Jedné noci totiž byl můj přítel transportován vrtulníkem do jedné z Pražských nemocnic s poraněním hlavy a krvácením do mozku, kde doslova první týdny bojoval o svůj holý život. Byl to šok a člověk byl na dně, přesto jsem se rozhodla vrátit do práce a z části fungovat aspoň v profesním životě. Už ani nevím, jaký byl první den, když jsem po tom přišla, ale myslím, že mě nechali taktně až začnu povídat sama. A za to jsem jim hrozně vděčná, žádný vyzvídání, žádný nátlak, prostě opora a povzbuzení. Nikdy jim to nezapomenu. Někteří už ze společnosti odešli, ale většina jich tu se mnou stále je.  Není totiž nic lepšího, když jste na dně, se mít komu vypovídat a oni mi jsou stále takovou psychickou podporou. Nečekala bych, že tohle budu mít právě v práci a proto jsem za to celkem ráda a chci jim poděkovat takhle aspoň. Celé Generali penzijní společnosti v České republice. VELKÉ DÍKY :)