THANK YOU, MY DEAR :)
When I started in 2011, I had no idea what would happen to me in two more years, but in that time I just met nice colleagues and we all worked towards our goals. Anyway, now for the story, in 2013 something happened to me that I thought could never happen, and unfortunately it did. I disappeared from work overnight and was untraceable for 14 days. One night my friend with a head injury and a brain haemorrhage was taken by helicopter to one of the Prague hospitals where he literally fought for his life for the first few weeks. It was a shock and the person was at rock bottom, but I decided to go back to work and at least partially function in my professional life. I don't even know what the first day was like when I came in after that, but I think they let me be tactful when I started talking to myself. And for that I am so grateful to them, no prying, no pressure, just support and encouragement. I'll never forget them. Some of them have left the company, but most of them are still here with me. There's nothing better when you're down than to have someone to testify to, and they're still such a spiritual support. I wouldn't expect that at work, so I'm very happy about it and I want to thank them in this way at least. All Generali pension companies in the Czech Republic. THANK YOU VERY MUCH :)
Read the story in original language
DÍKY PENZIJKO :)
Já bych se chtěla pochlubit, jak skvělé kolegy mám. Kdyby jich nebylo, možná bych ani nedokázala ustát tu jednu z nejhorších životních zkoušek. Byli mi oporou v nejhorších chvílích. Dokázali vyslechnout a povzbudit. A to vlastně trvá doteď. Bouře se přehnala, ale důsledky zůstávají i nadále.
Když jsem nastoupila v roce 2011, tak jsem netušila, co mě ještě za dva roky potká, ale v tu dobu jsem prostě poznala fajn kolegy a každý jsme pracovali na svých cílech. Nicméně teď k příběhu, v roce 2013 se mi stala věc, o které jsem si myslela, že se mi nikdy nemůže stát a bohužel stalo se. Z práce jsem zmizela ze dne na den a celých 14 dní jsem byla mimo dosah. Jedné noci totiž byl můj přítel transportován vrtulníkem do jedné z Pražských nemocnic s poraněním hlavy a krvácením do mozku, kde doslova první týdny bojoval o svůj holý život. Byl to šok a člověk byl na dně, přesto jsem se rozhodla vrátit do práce a z části fungovat aspoň v profesním životě. Už ani nevím, jaký byl první den, když jsem po tom přišla, ale myslím, že mě nechali taktně až začnu povídat sama. A za to jsem jim hrozně vděčná, žádný vyzvídání, žádný nátlak, prostě opora a povzbuzení. Nikdy jim to nezapomenu. Někteří už ze společnosti odešli, ale většina jich tu se mnou stále je. Není totiž nic lepšího, když jste na dně, se mít komu vypovídat a oni mi jsou stále takovou psychickou podporou. Nečekala bych, že tohle budu mít právě v práci a proto jsem za to celkem ráda a chci jim poděkovat takhle aspoň. Celé Generali penzijní společnosti v České republice. VELKÉ DÍKY :)